...aneb první z mnoha příběhůff o pronárodě amphibiofágním*...

Na francouzích je mnoho sympatických věcí - třeba to, že si skoro stačili, jak praví dějeprava všichni navzájem kdysi pozutínat hlavy pomocí gilotiny (tu taky dali lidstvu)  Žádnýho nepřítele k tomu nepotřebovali, vystačili si sami a dodnes tuto událost oslavují, ba obrazy o ní malují s nahými ženštinami a jakési písně příšerné o těchto krvavých orgiích  zpívají, přičemž jsou hrdi a oka jim vlhnou.  To je více než obdivuhodné, no ňy? Leč nestihli to a proto se my cestovatelé musíme - chceme-li navštěvovati tuto mnohdy malebnou zemi - s potomky těchto hlavosekáčů, jakož i jiných veleduchů tam potkávati.fake watches

Mnoho zlých jazyků pomlouvá žaboužrouty, že jsou národem, který na území svého multikulti kalífátu vyžaduje zejména po inostráncích používání toliko jejich jazyka, který se podobá vypouštění vzduchu ze zaškrcovaného balonku (chvílemi ponořovaného pod vodu), jakož že i na inostránce nefrankofonní zhusta serou - což jsou ovšem zlá slovíčka !! rolex cinesi perfetti

Kdyby tomu tak bylo, dlel bych dosud na nádraží v Sain Gervais - Le Fayet, kam jsem zašel v touze své hroší tělo odtransportovati nákladním vlakem do  stanice Aiguille du Midi, kde jsem se měl setkati s jakýmisi hovnožrouty.

Přešel jsem liduprázdným náměstíčkem do liduprázné čekárny, kde překrásná stotunová samice tura francouzského dlela za pultem s plexisklovým štítem, za kterým jsem tušil lístek na vlak. Z amplionu se nesly pravidelně po zvukomalebně-rozpustilých melodiích zvuky prdícího balonku...

Přistoupil jsem tedy k oné zjevně pokladně a způsobně se usmál směrem, kde jsem tušil hlavu oné osoby, která jediná byla nadána schopností za pomoci magie Aštara Šerana mě jízdenkou kýženou obdařiti, neb odjezd vlaku se počal blížiti. Z hroudy za plexisklem se vynořila končetina, vztyčily se na ní cca čtyři prsty. Zároveň jsem zjistil, že se ke mně otočil domnělý patek philippe replicas květináč na hroudě usazený - domnělá hlava byl jeden z prsů živočichových - ze kterého se vyklubala hlava samice tura francouzského. Otevřel se ústní otvor ešusoidní, zaslechl jsem zvuky prdícího balonku, načež jsem opět popatřoval na květináč.

Protože jsem, jak známo, vycvičen z českých poštoamtů pochopil jsem, že mám počkat - i čekal jsem. Po nějakých třech, pěti, možná šesti minutách naprosté strnulosti oné hromady špeku se ke mně opět květináč otočil, balonek jsem zaslechl prdící i chopil jsem se příležitosti a uvedl se pečlivě nacvičenou větou a mušketýrským ukloněním.replica iwc

Náš veskrze líbezný, až oduševnělý dialog pokračoval asi takto :

Pan hruucoon (phr) : "Bn žur. Egzkyze moa, žnkmprompa franc, parlevu ingleze, silvuple?"

Samice tura francouzského (stf) : "eee..Žu ee kroko chrochteerrrr eee prdly kakofono chruen bžeee?"

(phr) : "Ez aj sed, aj dont spík/andrstend frenč, sory. Du ju spík ingliš, madam?"

(stf) : "eeeeeeeeem...de tu fufu le tank chrocho meeee zlababa wertakoofta žu plé tun galantéryje"

(phr) : "ehm, d trejn húhúššššš ... aj nýd e tykyt ... agyl d mydy...heh...eee" (pantomima)

(stf) : "eeeeeeeeem...de for kujé ž n ke pysky fu stydké kolmaznijé"

(phr) : "....eeeeee" (ukazování imaginárního lístku) "... eeeee"(ukazování rukou na perón) "....eeee"(mávání směr Chamonix)"....doprdele krávo" (česky)

(stf) : "du ju spýk yngliš??"

(phr) : "E??"(+vykulení očí jak samuraj při seppuku) "....yes ju frenč bič...van tykyt tu agyl du mydy!!!!"

(stf) : "tchér is no stejšn agyl du mydy" (a otáčí ke mně květináč) golden goose imitacion

(phr) : "ehm...uch...eeee" (kradu jí lístek, umně vytištěný se stanicemi dírou v plexiskle)

(stf) : "NO NO košumpéro de kalmar kukablezjé bápež" (mlátí mě pakončetinou přes ruku, ve snaze spasit před mými pařáty předtištěný lístek)

(phr) :"hehe uchm eeee chrocht !!!" (s tváří šéfinspektora Dreyfuse když vidí Closeaua a vyplazeným jazykem dělám kolečko kol nápisu Aiguille du Midi)

(stf) : "ach; tykchyt tu ÖÖggÜÜäMüÜ ?"(ve stylu žes to neřekl hned, papuánče; aneb jako když prdící balonek dojíždí v brumendu)

(phr) : "jes!" (s výrazem Sarkozy II.)

Takže, jak ctěný čtenář již dozajista pochopil, nebýt lingvistické snahy té nebohé hromady sádla, trčel bych díky své frankofonní impotenci dodnes na nádraží v Saint Gervais - Le Fayet jako bludný hruucoon. Takže alespoň takhle a na dálku - MERSÝ BUKU !!! Sladká Fransyjé...

*obojživelníkožroutském